Česká společnost ornitologická

Za dutinové neboli doupné druhy považujeme ty, které hnízdí v dutinách. Nejčastěji se jedná o dutiny stromové. Jen někteří ptáci si však dokáží dutinu sami vytesat, a proto řada z nich zůstává odkázána na výskyt doupných stromů. Nedostatek takových stromů v dnešních lesích se snažíme nahrazovat budkami, což však pro některé druhy není dostačující.

Přehled lesních dutinových druhů ptáků hnízdících v ČR

Holub doupňák (Columba oenas)
Puštík obecný (Strix aluco)
Puštík bělavý (Strix uralensis)
Sýc rousný (Aegolius funereus)
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)
Datel černý (Dryocopus martius)
Datlík tříprstý (Picoides tridactylus)
Strakapoud velký (Dendrocopos major)
Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus)
Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos)
Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius)
Strakapoud malý (Dendrocopos minor)
Žluna šedá (Picus canus)
Žluna zelená (Picus viridis)
Krutihlav obecný (Jynx torquilla)
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)
Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca)
Sýkora koňadra (Parus major)
Sýkora modřinka (Parus caeruleus)
Sýkora uhelníček (Parus ater)
Sýkora parukářka (Parus cristatus)
Sýkora babka (Parus palustris)
Sýkora lužní (Parus montanus)
Brhlík lesní (Sitta europaea)
Kavka obecná (Corvus monedula)






Sova byla zvolena symbolem moudrosti snad proto, že má velké oči olemované peřím jako brýlemi. Pro noční lov postačí sovám světlo hvězd a díky velmi citlivému sluchu mohou lovit dokonce i za úplné tmy. Sovy jsou význačnými predátory drobných hlodavců.




Naopak potěšitelně vzrůstají populace sýce rousného a kulíška nejmenšího, kteří se postupně šíří z hor i do nižších poloh.





Nejvzácnější je u nás puštík bělavý (Strix uralensis), který hnízdí jen na Šumavě a v Beskydech.



Šplhavci si tesají hnízdní dutinu sami, ale i k tomu potřebují staré stromy. Živí se převážně hmyzem pod kůrou, larvami a mravenci, za což bývají uváděni jako příklad biologické ochrany.



Staré pralesní listnaté porosty vyšších poloh vyhledává strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), který je u nás nejvzácnějším šplhavcem.







Nejen v lesích žijí žluny - žluna zelená a šedá.









Spíše v otevřené krajině, ale i na okraji lesů, se setkáme s naším jediným tažným šplhavcem, krutihlavem.









U nás hnízdí 6 druhů sýkor - všechny v dutinách. Nejběžnější jsou sýkory koňadra a modřinka. Pro jehličnaté lesy jsou charakteristické sýkory uhelníček a parukářka. Navzájem velmi podobné jsou sýkora lužní a babka. Sýkora lužní je jedním z mála nešplhavců, který si dokáže sám vydlabat hnízdní dutinu, avšak jen ve ztrouchnivělých částech stromu.














Lejsek bělokrký a lejsek černohlavý hnízdí v dutinách. Jejich vejce jsou čistě modrozelená. Ve starých bukových porostech hnízdí lejsek malý. Zato s lejskem šedým se setkáme i ve městech. Oběma postačí ke hnízdění polodutiny, kam snášejí bílá rezavě skvrnitá vejce.












Kavka hnízdí často v koloniích. Kolonie ve stromových dutinách jsou však na Vysočině již minulostí. Dnes zde hnízdí výhradně na budovách. Budou mít kavky někdy v lesích dostatek dutin, aby se tam mohly vrátit?